OBLASTNÍ PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA VYŠKOV, příspěvková organizace         

12 úno

Jaké dědictví předáváme dětem výchovou?

Moderní doba. Neustálé zrychlování životního tempa. Nadprodukce výroby. Moderní trendy. Reklamy a proklamace tlačící nás ke konzumnímu stylu života.

   Reklamy a proklamace tlačící nás ke konzumnímu stylu života. Chceme být IN a ne OUT. Bohatý ježíšek, relativně levná dostupnost různých hraček, her a spotřební elektroniky pro děti v čím dále mladším věku. Rodinný dům, zahrada, auto, dovolené v zahraničí. Dítě, jehož nejlepším kamarádem je počítač, tablet nebo smartphone.  Najímáme si chůvy, protože musíme chodit do práce, abychom na to všechno měli peníze.
   V lepším případě, kdy dbáme na různorodý rozvoj dítěte, ho nacpeme do množství kroužků, ideálně jeden denně.
Co se tím dítě naučí? Neví už ani, se kterou hračkou si hrát dřív. Pokud ho to tedy ještě baví, objeví-li zábavu virtuálního světa. Má vše takřka beze snahy. Neumí toužit, snažit se a vážit si věcí, kterých tak těžko svým úsilím dosáhne. Proč taky, jsou snadno dosažitelné. Doba to umožňuje, a touha  zisku výrobních společností ruku v ruce s médii to podporují.
Vyrůstáme ve městech, jsme obklopeni betonem, asfaltem. Sportujeme v tělocvičnách s pevnou podlahou, běháme po pevných hřištích. Když nechceme, aby trpěly klouby, musíme kupovat drahé ortopedicky tvarované boty. Na ty je potřeba ale vydělat. V období dospívání se mohou již začínat objevovat první známky toho, že něco není v pořádku. Vnitřní prázdnota, frustrace. Později nenaplněnost, stres, deprese, otázka po smyslu života. Kde byli rodiče, když jsme je nejvíce potřebovali?
   Pečujme o duši našich dětí. Pro jejich vývoj a nejen duševní zdraví je zcela klíčovým věnovat jim svou náruč, čas a lásku. 
Dítě více než cokoli jiného ocení blízkost rodiče, fyzickou i duševní. Někdy je nutné si u dítěte nejprve vybudovat důvěru – trpělivostí, uvědomění si toho, že i dítě může mít potíže, cítit se uvnitř špatně a nežádoucí chování je jen vnějším projevem vnitřní nepohody. Nenutit je, aby se vám násilně svěřilo, ale dát mu najevo, že je chcete poslouchat a zajímá vás, co je trápí a kdykoli bude chtít, může za vámi přijít. Děti, které trpí nedostatkem fyzického kontaktu s pečující osobou, mají daleko závažnější potíže než ty, které jí mají tolik, kolik samy potřebují. Respektujme jejich individualitu. Nesrovnávejme je s druhými. Pamatujme si, že každé dítě je jiné. K získání důvěry či prohloubení vztahu mezi rodičem a dítětem vedou i společné zážitky – hra i společenská, výlety, sportovní činnosti, návštěva lanového centra, turistika, vaření, pečení, nebo i jen společné nicnedělání a „nezávazná“ komunikace. Společné sdílení pocitů. Berme vážně jejich obavy. Neopravujme je a nezesměšňujme je před ostatními. Dodržujme hranice a buďme důslední.
   Člověk je především společenský tvor, ke svému životu vztahy potřebuje.  Z pravěku víme, že přežívali vždy ti, kteří byli součástí nějaké skupiny. Dopřejme svým dětem pocit, že jsou pro nás platnou součástí a jsou milovány takové, jaké jsou. Podporujme společné činnosti. To jim dá do života více, než si dovedeme představit.

Zpracovala: Mgr. Ivana Jakubeková, psycholog